Historie města Osečná
Osečná v roce 1850 patřila pod soudní okres Český Dub a
politický okres Turnov. V roce 1869 z důsledků národnostních
třenic byla Osečná přidělena pod soudní okres Mimoň a politický
okres Česká Lípa. V roce 1939 byla Osečná se sousedními
obcemi Kundratice, Janův Důl, Kotel, Zábrdí, Náhlov a Cetenov
přidělena pod zemský okres Liberec.
Nejstarší pečeť Osečné je hlava orla, která patřila do znaku
pánů z Opersdorfu. Město Osečná leželo na Ploučnici a mělo
133 domů v době kolem roku 1900. Mělo 11 českých obyvatel a
828 německých. Od roku 1890 zde byly farnost sv. Víta,
četnická
stanice, pětitřídní škola, záložna, tři mlýny, výrobna bačkor
a pantoflí a tkalcovna. Konaly se zde pravidelně výroční trhy.
Kdy a kým byla Osečná založena, není zcela známo. V roce
1565 zde byl postaven kostel Karlem Biebersteinem. V roce
1576 povýšil Rudolf II. na přímluvu svobodného pána von Oppersdorf
Osečnou na město se znakem orla se zlatou korunkou a s nápisem
Sigilium oppidi ossensis 1576
. Jako představitelé
se uvádějí před reformací tyto úřední osoby: starosta Hans Kroschel,
starší soudce Klemens Simon a mladší soudce Jakob Kroschel.
Od roku 1870 měla Osečná četnickou stanici. Písemnosti obstarával
městský písař (potarius). Poslední, kdo tento úřad zastával,
byl Robert Růtha z Chrastné, který padl za druhé světové
války. Posledním německým starostou byl Franz Zimmerman, který
v roce 1945 předal úřad starousedlíkovi Slukovi, což byl
Čech s přezdívkou ‚chudák‘.
Veškeré písemnosti ležely přeházené na půdě radnice. Učitel Oskar
Nositscha dal podnět k jejich přenesení do budovy školy.
Válka bohužel zabránila převzetí všech
písemností, i když se do toho v té době zapojil architekt
Thům z památkového úřadu. Pro nedostatek místa bylo vše
umístěno v soukromém domě. V roce 1945 zachránil tyto
před zničením český usedlík holič pan Šlambora. Tyto písemnosti
předal Okresnímu archivu v Liberci. Konec 2. světové
války byl v Osečné dne 7. května 1945, kdy do obce
vpochodovala Rudá armáda. V závěsu za nimi partyzáni. V následujících
týdnech bylo německé obyvatelstvo vyhnáno z jejich domovů
se zavazadlem o váze pouhých 30 kg.
Příjmení z roku 1620 potvrzují, že již před tímto letopisem
zde bylo německé obyvatelstvo a že zde nenastala germanizace
až po bitvě na Bílé hoře. Dokazují to jména jako: Anders, Kroschel,
Neugrbauer, Frohlich, Arnold, Pfeiffer, Engell, Pohl, Muller,
Tuche, Gabriel. Z doby předhusitské se zde ukazují jména
Lofler, Wendt a Moller. V knize daní z roku 1654 čítá
Osečná 23 měšťanů, 15 chalup a 21 malorolníků.
Z důvodu tehdejší války bylo 5 selských, 5 chalupářských
a 21 rolnických stavení opuštěno. V roce 1713 prokazuje
katastr 43 měšťanů, 2 malorolníky a 48 domkařů.
Kronika (městská kniha) byla založena v roce
1548 a do roku 1860 vedena bez přestávky. První radnice
je známa z roku 1606. Poslední byla postavena na spáleništi
po velkém požáru v roce 1831. Na soudní právo, které Osečná
měla do roku 1769 se váže označení Galgenberg—Šibeničák,
později zvaný Schillerova výšina, kde byly vykonávány rozsudky.
Když ale mělo město dostalo za povinnost zaměstnat písaře, Osečná
se soudního práva zřekla, protože výplata syndikuse by převyšovala
výdaje města. Osečenský hrdelní soud mohl také udělovat trest
smrti a na Šibeničáku oběsit, nebo hlavu setnout. Soudce
měl k ruce správce věznice a dozorce. Zvláštním trestem
bylo udržování cest. Tuto práci museli vězni vykonávat v poutech
a železech. Stav obyvatelstva se zmenšil z původních 950
v roce 1834 na 601 v roce 1939 z důvodů vystěhování, malé
porodnosti a epidemií. České obyvatelstvo činilo 11 osob
a židé 9 osob.
Vždy tu bylo nejvíce zemědělců. V roce 1654 bylo obhospodařováno
770 strichů polí. Ze zemědělských zvířat zde bylo 37 tažných
(krávy a voli), 130 krav dojných
a 37 jalovic. V roce 1680 napadli Náchodští a Čáslavští
sedláci Osečnou. Povstání proti robotě bylo bezvýsledné, bylo
potlačeno vojskem hraběte Haranta. Podle později nalezené knihy
daní byli řemesla a živnosti zastoupeny takto: 1 hostinský,
3 zámečníci, 8 tkalců, 3 pekaři, 1 mydlář,
5 obuvníků, 1 řezník, 1 zedník, 1 truhlář,
2 kovárny a 2 mlýny. Obec se po Třicetileté leté válce
rychle vzchopila a v roce 1713 vykazuje přírustek řemeslníků
a živnostníků: 1 hostinský, 5 řezníků, 12 obuvníků,
1 mydlář, 5 kováren, 6 pekařů, 6 krejčích,
6 mlynářů, 20 tkalců, 1 barvíř, 2 vahaři,
1 pletař punčoch a 5 dělníků. V roce 1598 bylo
obci propůjčeno právo várečné a tím se Osečná zavázala, že jiné
pivo kupovat nebude. Po roce 1642, když Švédové pivovar zbourali,
nebylo toto privilegium obnoveno.
V roce 1639 provozoval hostinskou živnost Kaspar Seidl.
Je to nejstarší známý majitel hostince a Hans von Oppersdorf
udělil zvláštní privilegium pro vývěsní štít se znaky tří zlatých
lastur. Později se pohostinství zrušilo a Karel Seidl se věnoval
už jen zemědělství. Posledním obyvatelem tohoto bývalého pohostinství
byli Karel Suske, Kopalovi a
JZD. Tento dům byl 1968 zbourán a na jeho místě postavena
bytovka. Bližší informace víme i o cechu pekařů, jehož
list byl zachován. Cechovní list byl propůjčen roku 1588 Margaretou
Oppersdorfovou — paní ‚auf Aicha‘. Při pořizování
patřili k cechu pekaři Chrystoph Arnold, Hans Kroschel,
David Arnold, Michel Kynsel, Fabián Pfeiffer, Georg Engell,
Jakob Kroschel a Zacharias Pohl. Mlynáři byli Valter Muller,
Hans Tuche, Christopf Anders, Gabriel Wilf a Kaspar Anders.
V roce 1934 založil Wilhem Prokop, který pocházel z Křižan,
v Osečné mlékárnu. Mléko se poté sváželo z 29 obcí,
a už v roce 1930 postavil Emil Hain pilu kde se ve
druhé světové válce vyráběly bedny na munici. Protože Osečná
leží stranou, nedosáhla nikdy zvláštního významu. Také výstavba
silnic byla započata v druhé polovině minulého století. Silnice
mezi obcemi Luhov, Stráž pod Rlaskem, Osečná, Kotel a Český
Dub vznikla v letech 1853-1855. Silnice Osečná-Druzcov
vznikla v letech 1866 až 1867. Silnice Osečná-Kuřivody,
po 2. světové válce násilně zavřená, vznikla roku 1875.
Silnice Osečná-Zábrdí byla postavena v letech 1906-1907.
Byly plánovány i železnice a tramvaj tunelem pod Ještědem
z Liberce, které plánoval baron Libick.
Teprve výstavba železnice Teplice-Liberec v roce 1900 přinesla
jakési spojení se světem. Bohužel nejbližší železniční stanice
byla vzdálena 7 km v Křižanech. První autobusová linka
spojovala Osečnou s Hamrem na Jezeře, Stráží pod Ralskem
a Křižany. Příkrá silnice na nádraží do Křižan dovolovala často
jen šestikilometrovou rychlost. Po vypuknutí 2. světové
války byly autobusy zabrány pro armádu, z nichž nebyl ani
jeden po válce vrácen. V roce 1919 zřídil zemědělec Adolf
Weiser z Lázní Kundratic soukromou autobusovou dopravu
na lince Osečná-Křižany. Po připojení k „třetí říši“
byla tato převzata říšskou poštou a později rozšířena. Jezdilo
se do Stráže a do Mimoně.
Pošta v Osečné byla založena v roce 1862. V roce
1895 byl osazen telegraf a po roce 1922 telefon. Prvním poštmistrem
byl Karl Fiedler, přičemž pošta zaměstnávala jednoho městského
listonoše a dva přespolní, kteří museli denně projít až
20 km. Posledním německým poštmistrem byl Reihard Groschel,
který v roce 1945 předal tento úřad panu Tománkovi. Už v roce
1564 žádal Karl von Biberstein císaře Maxmiliána, aby jeho
městečku povolil 2 výroční trhy a 1 týdenní. Císař
Josef II. Tržní právo rozšířil a Okresní hejtmanství v Turnově
roku 1850 povolilo rozšíření na 5 výročních trhů, které
se rozšířily o prodej dobytka a koní. Týdenní trhy přepustila
v roce 1792 Osečná Českému Dubu. Na trzích se zde prodávalo
obilí, zelenina a ovoce, maso, len, pluhy, saně, trakaře, lopaty,
dřevo, perníky apod. Na výročních trzích bylo až 147 stánků
(1830), kde se dalo koupit střižní zboží, galanterie, železo,
sklo, hrnčířské zboží z Jablonného a Křižan, konfekce a
čepice z Liberce. Nechyběly ani speciality jako turecký
med či koňské buřty řezníka Wolfa z Liberce. O tržních
dnech tu bylo velice živo, přicházelo hodně koupěchtivých z okolí
a tak se Osečná stala jednou velkou nákupní metropolí. Musíme
se také zmínit o spořitelně a kampeličce, která byla založena
v roce 1869 na popud zdejšího poštmistra Fiedlera.
K farnosti Osečná patřily též obce Kundratice, Ocasov, Druzcov,
Janův Důl, Břevniště, Chrastná, Kotel a Zábrdí. V letech
1352, 1369 a 1405 se platilo v kostele 3 groše desátků.
K porovnání se sousedními kostely to bylo velice málo.
Kupříkladu ve Stráži pod Ralskem se platilo 9 grošů,
ve Svébořicích
6 grošů a v Brništi 9 grošů. Z toho se dá usuzovat,
že fara v Osečné byla velmi chudá. Faráři v době předhusitské
byli Bernard 1363, Martin 1392 a Nikolaus 1395. Osečná patřila
pod děkanát Jablonné v Podještědí a arciděkanát Mladá Boleslav.
Posledním předhusitským farářem byl pravděpodobně Albert. Osečná
byla v roce 1444 husity zničena. Teprve kolem roku 1460
zde mohla katolická církev opět sloužit mše. Další velký zásah
do náboženského života přinesla reformace. Jako první je zde
znám Michael Tylenius. Na popud Karla Biebersteina se Osečná
zmohla na tehdejší dobu mohutný boží stánek (dům). Za účasti
pastora Tyleniuse, starosty Hanse Kroschla, učitele Franze Grunewelda,
kostelníka Hanse Neumana a Michela Anderse byl 8. dubna
1565 položen základní kámen. Roku 1568 byla stavba dokolnčena.
V kostelní hrobce byli pohřbeni rodinní příslušníci Biebersteinů,
Nosticů a Schleiniků. V roce 1612 daroval starosta Jakob
Kroschel křtitelnici. Hansi Kuglerovi bylo uloženo natahovat
hodiny. Pod vedením vévody Albrechta von Wallenstein, kterému
patřilo panství „Dub“, nastala protireformace. Posledním
evangelickým farářem byl Christoph Ziegler, jež byl posléze
vypovězen. Osečná se tím stala pobočkou Dubskou. Duchovním pastýřem
se stal roku 1627 Adam Baltasar, pod kterého patřily farnosti
Hodkovice a Rychnov. Farníci se ale proti rekatolizaci stavěli
a odmítali platit desátky. Mluvčí tohoto
povstání Christoph Thum (Jenišovský mlynář), Johanes Hahn, Nikolaus
Polt a Michal Raim byli potrestáni a vězněni. Další povstání
o několik let později vedli Michael Groschel, Fridrich Polt
a Kristoph Kanner. Teprve nástupem dvou jezuitských páterů byla
roku 1653 oznámena rekatolizace. Je podivuhodné, jak dlouho
a tvrdě ještě část obyvatelstva lnula k luterismu. Za faráře
Kaspara Josefa Beckera se Osečná opět stala samostatnou farností.
Tehdy církev čítala 3 037 katolických občanů, Osečná 768,
Kundratice s Ocasovem 44, Druzcov 644, Janův Důl 347, Kotel
383, Chrastná 141, Zábrdí 244 a Vlachové 80. Patrony byli majitelé
panství Dub. Nejstarší farní kronika byla založena roku 1663.
Před rokem 1614 měla Osečná dva hřbitovy. Jeden u kostela a druhý
mezi Osečnou a Dolní Osečnou, později přejmenovanou na Kundratice.
Na příkaz císaře Josefa II. musely být hřbitovy vně obcí
zrušeny a proto se pohřbívalo pouze na dolním hřbitově. V roce
1903 založila obec hřbitov při silnici do Holiček pro Osečnou,
Kundratice, Chrastnou a Kotel. Obce Zábrdí, Druzcov, Břevniště
a Janův Důl si založily vlastní hřbitovy. V roce 1789 byly
zinkové rakve z kostelní hrobky prodány za 213 zlatých
ve prospěch kostela v Osečné. V kostele se nachází
náhrobní kámen Karla von Biebersteina. Roku 1810 se muselo
odevzdat stříbro na C. & K. mincovní úřad.
Při silnici do Kotle nad Osečnou na vršku stojí skupina soch,
lidově zvaná „U třech svatých“. Postavy jsou
v životní velikosti. Tento památník byl postaven roku 1714
klášterem sv. Jakuba, jako dík za záchranu před tureckým
nebezpečím. Mariánský sloup z roku 1720 zdobí náměstí.
První prokázaná zmínka o škole za kostelem vypovídá o jejím
prodeji roku 1611. Druhá škola stála při silnici do Kotle. Třicetiletá
válka měla ve svém důsledku úpadek školství. Teprve v roce
1663 se objevuje učitel jménem Kaspar Guben. Školní obvod zahrnoval
Horní a Dolní Osečnou, Druzcov, Janův Důl, Kotel, Zábrdí, Náhlov,
Chrastnou
a Břevniště. V kronice z roku 1698 je zapsáno, co
mohl učitel používat: 1 akr pole na Šibeničáku, 1 akr
při silici do Druzcova (zvaný školní zahrada), 104 strýchů
žita, 1 strých ovsa, 6 metrů dřeva a 1 metr borovice
na louče. Školné platil žák 1 krejcar týdně, když ale chodil
na katechizmus a psal křídou, tak 1 krejcar a 3 denáry.
Když psal inkoustem, tak 2 krejcary. Chtěl-li se učit aritmetiku
a hudbu, pak již bylo školné 3 krejcary. Protože učitel
zastával zároveň varhaníka, náleželo mu za pohřeb 30 krejcarů
(podle stáří zemřelého až zlatka). Za rekviem 14 krejcarů,
za výroční mši 7 krejcarů. Za zvonění za zemřelého se neplatilo.
Zvonilo se první a poslední den při pohřbu. Chtěl-li někdo více
zvonění, musel platit 14 krejcarů. Městské písařství mu
přinášelo 2 kopy grošů. Kolem roku 1870 si zařídili samostatné
školy Druzcov, Janův Důl, Zábrdí, Náhlov a Břevniště.
I přes úbytek žáků nevyhověla škola hygienickým požadavkům,
prostorově byla škola v pořadí třetí za kostelem. Školský
úřad naléhal na školní obvod Osečná k postavení nové školy.
Po první světové válce nabyla na aktuálnosti myšlenka postavit
novou školu, zároveň jako školu měšťanskou. V té době byla
taková škola pouze v Dubu. Založením menšinových škol českou
vládou byla stavba německé měšťanky v letech 1919-1920
ohrožena. To se také potvrdilo a posílilo myšlenku školní rady
v Osečné postavit vlastní měšťanskou školu. Obce Náhlov
a Janův Důl na základě českých zákonů obdržely vlastní české
měšťanské školy. Osečná neměla možnost udržet menšinovou školu
a tak hrozilo nebezpečí, že by německé děti musely chodit do
školy české a tím by se odnárodnily. Stavba německé školy se
stala nutností.
Školní rada školního obvodu za předsednictví starosty Woithy
z Osečné přijala odpovídající rozhodnutí, které tři přísedící
schválili. Provedení tohoto rozhodnutí převzala nově zvolená
školní rada ve složení: Daniel Jasche z Osečné, Franz Groschel
a Josef Neuhauser z Lázní Kundratic a Josef Práger z Kotle.
Učitelé byli zastoupeni řídícím učitelem Adolfem Mollerem a
Franzem Zimmerem. Tuto obtížnou a rozsáhlou práci vzali na svá
bedra hlavně Franz Groschel starosta z Lázní Kundratic
a učitel Zimmer. Žádost o audienci u československého presidenta
T. G. Masaryka měla úspěch. Franz Groschel byl přijat.
Jeho spolucestující Zimmer a Groschel nebyli vpuštěni. Jako
šofér s nimi jel W. Pirzkal, který měl taxislužbu. Poté
byla stará škola prodána Dr. Alfrédu Pilzovi, který pocházel
z Horního Hánychova. Nová (již čtvrtá) škola byla postavena
v roce 1932 při výjezdu silnice směr Holičky. Plány vypracoval
Ing. Bothe z Mimoně. Stavbu realizoval vedoucí stavby
W. Leppina
z Hamru na Jezeře. Stavba byla dokončena během 100 dní.
Těžkosti se vyskytly jen při financování. Bylo nutné sehnat
700 000 - 800 000 Kč. Jen neúnavnými přímluvami učitele
Franze Zimmera měli úspěch. Pro význam německé školy rozhodl
německý kulturní spolek přispět polovinou nákladů. Na zbytek
potřebných peněz se zaručila půjčkou liberecká spořitelna. Pro
velkorysé přímluvy umožnil liberecký okres po roce 1939 tento
dluh vymazat. V roce 1939 se stal řídícím učitelem Franz Zimmer
a byl jím až do roku 1945. Byla tady také jednotřídní menšinová
škola česká. Byla v obecním domě, vedle radnice.
V 17. století leželo léčení občanů v rukou léčitelů.
Georg Menzel tuto funkci zastával zde v Osečné v letech
1584-1664. Od té doby se léčitelství dědilo do roku 1828 v rodině
Kammel. Už v roce 1596 měla Osečná i dřevěný vodovod.
Voda byla odebírána z pramene při cestě k Jenišovskému
mlýnu. Dřevěné potrubí leželo částečně v mlýnském náhoně.
Na náměstí končil vodovod v kašně. V letech 1923-24
se pro Osečnou a Lázně Kundratice vybudoval vodovod nový. I pro
ten se brala voda ze stejného prameniště. Čerpala se do vodojemu
na Šibeničáku.
V těchto letech byl obvodním lékařem MUDr. Vlha a měl
nastarosti 16 obcí. V Osečné byl lékařem MUDr. Pilz.
Ve druhé polovině 19. století se zde projevily nakažlivé
nemoci. V roce 1843 zemřelo na úplavici 93 osob, v
roce 1850 na úplavici a na tyfus 80 občanů. V roce
1873 na neštovice 72 občanů, 1879 na tuberkulozu 16, roku
1890 na záškrt a spálu 39 osob. Zvlášť těžká osudová rána
zastihla Osečnou dne 11. června 1825. Toho dne zachvátil
obec požár a ohni padlo za oběť 25 domů, radnice, fara
a kostelní věž. Všech 5 kostelních zvonů se roztavilo. Při druhém
požáru shořelo 7 domů a městský mlýn. V roce 1862
byl založen spolek dobrovolných hasičů v Osečné. Elektrifikace
se uskutečnila v letech 1920-21 napojením na dálkové vedení.